#1 Proutěné věnce: vše co potřebujete vědět před výrobou

Pověry a zvyklosti se táhnou napříč historií od pradávna. Už před našim letopočtem vznikaly první pověry a některým z nich se věří i dnes, to stejné platí i u zvyklostí, které někteří lidé stále dodržují.

Nyní si některé materiály představíme a řekneme si jaké zvyky a pověry s nimi souvisí. 

Vrba

• Když se řekne fráze „být někomu vrbou“, každého určitě hned napadne osoba, které se může svěřit. Ptáte se proč zrovna vrba? Už od pradávna totiž vrbám svěřovali svá přání, myšlenky a vzpomínky naši předkové. Je symbolem klidu a má strážit před temnými silami.
• V našich krajích je vrba také spojena s výrobou pomlázky. O její výrobě z vrby víme od 14. století, kdy se věřilo, že je symbolem obnovy, očisty a omlazení.
• Je také posvátný stromem keltů a druidu. Například druidové věřili, že to čeho se vrba dotkne, tak tomu žehná štěstí.
• V Británii rostou často v blízkosti starých pohřebišť, kde symbolizovaly truchlící.
• Často jsou také zmiňovaný ve starých pověstech a pohádkách (např. Pocahontas).
• U starých Slovanů měla Vrba, stejně jako Topol osika a Bez černý dvojznačnou povahu (byl spojován jak se zlovolnými silami, tak i jako ochrana proti nim).
• Vrba mlátička se také objevuje v příbězích o Harrym Potterovi
• V lidovém léčitelství se používá odvar z kůry, který údajně pomáhá při horečkách, nachlazeních, revmatických chorobách, …

Známe více jak 400 druhů vrb. Většina se nachází v chladnější části polokoule. U nás je cca 20 druhů, které vznikly křížením. Nejrozšířenější v je Vrba v Číně, okolo 270 druhů.

Nejčastěji vyskytované druhy u nás: jíva, bílá, trojmužná, košíkářská, popelavá, pětimužná, ušatá, křehká, … V horských oblastech se nacházejí vrby keříčkovité, které jsou silně ohrožené! V ČR bylo v roce 2014 evidováno pouze 19 chráněných vrb. 

Ve spojitosti s vrbou, každého určitě napadnou Kočičky, tak si povíme také něco málo o nich. Tedy, přesněji řečeno o Vrbě jívě. Kočičky představují nejen jaro, ale váží se také k Velikonocům. Na Květnou neděli se v kostelích symbolicky světí vrbové proutky s Kočičkami. Hlavně v minulosti jim pak byla přisuzována zvláštní moc. Věřilo se, že posvěcené vrbové proutky s kočičkami mají ochraňovat před zlou mocí. Posvěcené, rozdrcené a do vody ponořené kočičky se dávaly k jídlu lidem i dobytku pro zdraví. Spolknutí posvěcené vrbové kočičky mělo ochránit po celý rok před bolestí v krku.

Bříza

• Její sněhově bílá kůra a štíhlá postava byly vždy spojovány s čistotou a nevinností.
• V pohanských dobách byly magické vlastnosti připisovány právě jí, a to ne zrovna v pozitivních, ale spíše v negativních souvislostech (čarodějnice používaly březovou šťávu jako přísadu do lektvarů připravených na černé skutky, dům postaveny v Březové háji nebude mít štěstí, často byly vysazovány na hřbitově, když se vysadí Bříza na dvoře statku nebo obydlí, jeho obyvatelům bude bránit v budování vztahů a vyvolávat neshody, …)
• Naopak Slované zase věřili v její pozitivní sílu (Bříza rostoucí za bránou chrání dům před černými silami a zlým okem, větve zapíchnuté do hlíny ve stodole, na poli nebo třeba v kůlně chrání sklizeň a úrodu před zlými silami; koště odložené v podkroví chrání obydlí před uložením blesku do stavení; větvičky zdobící svatební dort slibují šťastný život pro mladou rodinu; koště z větví, umístěné v čele matčiny postele, zmírňuje bolesti při porodu, zachraňuje život ženy; Břízu, kterou otec zasadil k narozeninám dítěte, bude opatrovníkem a amuletem narozeného.

Název břízy pochází ze stejného kořene jako slova „bereginya“ nebolí chránit“ V dávné minulosti byl tento strom považován za mocný talisman proti zlým silám, a tak je tomu do dnes, tedy aspoň u nás.

Hloh

Keř s drobnými zelenými lístky a nápadně červenými plody. V hlavě mi utkvěla krátká pasáž z irského dokumentu o stromech, jehož název si nepamatuji. Tam mluvili o tom, že staří Irové věřili, že v kořenech hlohu žijí skřítci a víly, kteří se nahněvají, když hloh vykopete nebo pokácíte. Ti se pak na vás "nalepí" a znepříjemňují vám život. Dokonce prý do dnes irové těmto pověrám věří tak, že když staví silnice a v cestě jim stojí hloh, raději cestu vybudují okolo, než aby ho pokáceli a riskovali nějaké nepříjemnosti.

V Anglii, Francii, Německu, ale i Slované používali větvičky a odhánění čarodějnic, upírů, … Větvičky holu měly také chránit před úderem blesku. Nejdůležitější symboliku však získaly jako strážci pramenů a studní. Zdobily se dlouhými prameny barevných látek a nosily se k nim drobné dary jako poděkování za strážení pramene.

Historie a uctíváni hlohu je poprvé zaznamenána již 1500 let před našim letopočtem.

Hloh byl také věnován bohyni KARDEE která je ochránkyní malých děti a porodů. Také se věřilo, že v jeho přítomnosti se rodí kreativita a múzy.

V Anglii je prastarý hloh, ze kterého se každoročně ustřihne malá větvička, která se i s přáním posílá na Vánoce královské rodině a panovníkovi. Následně pak zdobí slavnosti štědrovečerní hostinu. Lze se také dočíst že se vedou debaty o tom, že Trnová koruna Ježíše Krista byla právě z hlohu.

Topol

Vysoký strom známý z alejí, který se do tradic a legend zapsal jako vysavač energie, zanechávající člověka zcela bezmocného. Pro některé byl ale nositelem bohatství. Věřilo se, že pupeny i listy stromu pomohou ušetřit peníze.

Olše

Tento opadavý keř či strom z čeledi břízovitých se perfektně zpracovává a je výborné stavební dřevo vysoce odolné vůči vlhku. Z pohledu pověr se však jako stavební materiál používat nedoporučuje. Podle legendy je totiž červená míza tohoto stromu samotnou krví ďábla.

Líska

Někteří lidé věří, že člověk, který u sebe nosí kousek z keříku lísky, která byla uříznuta o Valpuržině noci (tj. v noc pálení čarodějnic z 30. dubna na 1. května) kolem půlnoci, nikdy nespadne do propasti nebo ze skalní stěny.

Jiné pověry zase říkají, že když se urodí větší množství lískových ořechů, bude hodně nemanželských dětí.

Růže šípková (šípek)

Z šípkového keře může vyrůst tzv. Rosenapfel nebo zkažený šípek, v němž se nachází malý červík. Tento šípek s červíkem trhají zamilovaní mládenci a panny zakrytýma rukama, nejčastěji na jaře před východem slunce, a dávají jej druhému potají do postele, aby dobře spal, něco hezkého se mu zdálo a aby zůstal svému miláčkovi věrný.

Další materiál, který lze dnes ještě sbírat a bude v pěkném stavuj je Rákos, možná by vás ale zajímalo, co se povídalo dříve o něm.

Podle pověstí nesměl být nikdy přinesen do domácnosti. Žijí v ní čerti a cesta do pekla je kusy rákosu přímo poseta.

Možná jste někdy slyšeli výraz měřit rákosem. Ono se totiž opravdu dříve měřilo rákosem a to těla zemřelých.

Tento text je zkrácenou verzí podcastu, který najdete na Spotify pod názvem Pletu si svůj svět a celý díl si můžete poslechnou ZDE